Hra Kateřina je manifestací odtabuizování lidské nahoty, sexuální přirozenosti a poukazuje na smysl bytí viděném v rozmnožování a zachování rodu. Přítomna je i nemožnost vymanit se z pout vášně a touhy. Tato rovina dramatu je projevem silného vlivu surrealismu. Rozpoznatelná je také fatalita, determinismus a neúprosnost genetického kódu, dědičnosti i téma vztahu muže a ženy. Děj hry není přesně časově rámován. Dobu, v níž se odehrává, můžeme označit za dobu „páření“. Paralelně se rozvíjí několik příběhů. Kateřině, dceři profesora biologie se dvoří sukničkář Mravenec. Zcela podlehne jejímu kouzlu a není schopen od ní odejít. Zamiluje se do ní. Kateřina Mravenci, přišpendlenému na dveře, v závěru hry plete z červené vlny zámotek – zazimují. Vedle toho sledujeme drama Kateřininy Matky a Profesora, vztah manželů, jejich stereotypy a stupňující se výčitky pod tíhou neřešených konfliktů. To vše ve znaku prvků magického realismu srozmělněnými hranicemi mezi světem hmyzu a lidí, či mezi světem živých a mrtvých, který posiluje transcendentnost a především bizarnost celého textu.