DÁMA

Když se narodí mrtvé dítě, narodí-li se mrtvé, musí se přesto, přece jenom, jeho narození oznámit,
oznámit jeho narození a oznámit jeho smrt
a lékař musí potvrdit, že smrt nastala před narozením.

Tak to začíná.

Když se narodí živé dítě, je-li při životě, když je dítě živé,
i to se občas stane,
když se dítě narodí živé, musí být jeho narození oznámeno na radnici v místě, kde matka porodila.
Oznámení musí být provedeno do tří dnů po porodu,
potom už je příliš pozdě, pak lze obdržet rodný list jen za cenu značných problémů a značných výdajů, což není zanedbatelné, a za cenu mnoha dalších útrap, které předepisuje zákon.

Tato povinnost,
podat oznámení na radnici daného místa,
tato povinnost přísluší otci. Připadá mu.

Když otec nemůže přijít a pokud neudělil plnou moc,
možná je nemocný, případně nepřítomný, anebo mrtvý, i to se může stát,
bude oznámení provedeno lékařem nebo porodní asistentkou,
tedy těmi, kdo matce pomáhali rodit, anebo každou jinou osobou,
která se porodu účastnila,
teď nevím, může to být kdokoli.

Když se narodí dvojčata,
v případě, že se narodí dvojčata, pokud se děti narodí jako dvojčata a pokud obě dvě zůstanou naživu,
musí se,
mělo by se,
musí se uvést pořadí, ve kterém se narodily, aby mohlo být stanoveno, které je starší, kdo je starší, které z nich je starší.

Když se otec, znovu on, a pokud jde o dvojčata, o dvojčata, která se narodila živá, tak to platí dvojnásobně, tak je to správně řečeno, když se otec nemůže dostavit na radnici a pokud neudělil plnou moc, může být nemocný, případně nepřítomný, anebo mrtvý, i to se může stát, provede oznámení lékař nebo porodní asistentka, zase oni, anebo každá jiná osoba, tedy ten, kdo matce pomáhal rodit, anebo každá jiná osoba, která se porodu účastnila,
teď nevím, může to být kdokoli.

Kdyby se někomu stalo, že by našel novorozence, „jen tak“, náhodou, někde na ulici, jako svatý Vincent de Paul,
měl by ho okamžitě přihlásit, ať už se dítě narodí mrtvé, živé nebo jako jedno z dvojčat, tehdy to platí dvojnásob, pro všechny platí stejná věc, jinak to nejde.

K oznámení se na radnici přijde s dítětem, aby mohl státní úředník zaznamenat, zda jde o chlapce, nebo o dívku, rozlišit, zjistit, zda je dítě chlapec, nebo dívka. Nebo naopak.
S tím nejsou žerty.
K tomu, aby se celá věc udála podle požadovaných podmínek
– k nimž patří francouzské státní občanství, schopnost podepsat se, to je logické, trvalý pobyt v obvodu, kde se list vydává –
k tomu, aby se celá věc, to oznámení, mohlo uskutečnit, je nezbytná účast dvou svědků.
Vždycky byla a nadlouho ještě bude.

Prvorozenému synovi vybereme obvykle za kmotra dědečka z otcovy strany,
kmotrou bude babička z matčiny strany.
Druhorozené dítě bude mít za kmotra dědečka z matčiny strany, kmotrou bude babička z otcovy strany.

A tak to půjde dál, v obou rodinách, podle věku a pohlaví, pokud je to možné. Není na tom nic složitého.

Ale pokud se nad tím člověk zamyslí, od toho tady jsem, jde o politováníhodný zvyk, jinak to nelze říct, vysvětlím proč. Kmotr a kmotra jsou a vždy byli náhradním otcem a matkou, přesně tím, a pokud jsou starší, a toho se můžeme v případě prarodičů obávat, lze si to představit, hrozí, že je dítě brzo ztratí, a že tedy ztratí i podporu, kterou mu měli poskytovat.
Je tedy moudré, domnívám se tedy, že bude moudré, aby byli kmotr s kmotrou vybráni tak, aby byli později dítěti k užitku.

Zajistit, jak řekl básník Victor Hugo, určitou životní úroveň.

Je tedy lepší vybrat dítěti mladšího kmotra a kmotru, kteří budou plni životních sil a naděje, zdvojnásobíme tím budoucí dárky a tím, že prarodiče odsuneme na okraj, se vyhneme i nepříjemným smutkům.

A tak to pokračuje.

Přeložila Kateřina Neveu